„Banán“ ACME - úpravy a ozvučení modelu

Další velkou kapitolou týkající se těchto modelů, jsou jejich úpravy. Ty sice nejsou zcela nezbytné, ale pokud člověk překoná prvotní obavy z poškození modelu při manipulaci, tak proč si model ještě o trochu nevylepšit a nepřiblížit jej ještě více realitě.

Rozborku modelu zahájíme vyjmutím pluhů, přičemž se pokusíme neulomit elektrické topné spojky, které jsou z dosti neohebného plastu (velice rády se lámají). Povede-li se vám to, nezoufejte a pečlivě si je uschovejte. Jdou potom snadno přilepit a po přetření černou matnou barvou nejde nic poznat.

Nesledně si připravíme měkkou podložku (ideálně silný kus molitanu) a pomocí prstů roztáhneme skříň na obou stranách a po celé délce. Jde to trochu z těžka, a tak je dobré tomu trochu pomoci mírným škubnutím proti podložce. Pojezd svou hmotností takto vypadne sám ven.

Zde již pojezd po demontáží DPS. Velkým překvapení pro mě bylo osazením motoru Mashima japonské výroby. Dobře viditelné jsou i natištěné náznaky strojovny (viz úpravy dále)

 

Prvním adeptem na úpravu či spíše výměnu jsou schůdky pro vstup na stanoviště strojvedoucího. Bohužel zde to A.C.M.E. trošku „odflinklo“ a modelu by jistě více slušely nějaké leptané.... Houkačkám na střeše by taktéž prospělo odfrézování vnitřního otvoru či náhrada novými např. od Roca. To jsou však jen drobné typy, které alespoň já prozatím provádět nebudu.

Osobně se mi moc nezamlouval prázdný prostor za okny do strojovny, a tak mě napadlo, udělat si fotku bočnice skutečné lokomotivy a následně si na tiskárně zhotovit takovou texturu, která by se za okna potom jen nalepila. Navíc strojovna elektrické lokomotivy a zvláště té odporové jako je řada 150.2, 151 a 350 je plná velkého množství elektrických zařízení, pomocných pohonů i ochran, které lze i z venku přes boční okna strojovny částečně spatřit. Například u řady 151 lze za krajním oknem (ze strany stanoviště 2) zahlédnout šroubový kompresor Atmos SE 120, který na tuto řadu byl osazen v rámci dalších rekonstrukcí. Za oběma prostředními okny lze zase spatřit stykačový rám. Ten jsem na modelu však neznázornil a prázdný prostor jsem pouze nastříkal černou matnou barvou.

Následně se ke slovu dostala i čelní stanoviště lokomotivy. Ta jsou sice provedena krásně plasticky (myšleno do hloubky) na rozdíl např. u brejlovců od Roca, kde se je podlaha téměř v jedné rovině jako řídící pult, ale jinak jsou téměř bez detailů. Čelními okny toho na stanoviště lze však poměrně dosti vidět, a tak si to o vylepšení přímo říká :)

Vyjmutí stanoviště je celkem banální záležitostí, pokud člověk ví kam má sáhout. Prostory, které jsou zobrazeny na obrázku šipkami jsem podebral tenkým plochým šrubováčkem a přitom jsem dvěma prsty tlačil skříň směrem od sebe. Pokud jde vše jak má, uslyšíme jemné cvaknutí, čímž se uvolní dvě západky, které drží stanoviště na svém místě.

Úpravy jsem zahájil vymaskováním dveří do strojovny pomocí přesně vyřezaného obdelníčku. Následně jsem mezistěnu stříknul světle šedou barvou RAL 7040 a opět pomocí krycí pásky jsem zhotovil černé orámování dveří imitující těsnící gumu a okna. Dále jsem opět využil fotografické podklady této řady a na tiskárně si opět na samolepku vytisknul textury, tentokrát ale stanoviště. Řídící pult jsem si rozčlenil na tři části a vytisknul na potřebný rozměr čelní část pultu, řídící část s kontrolérem a komunikační zařízení TRS. Malýma kosmetickýma úpravama pak bylo osazení červeného blesku na dveře strojovny značící zákaz vstupu do strojovny pod napětím troleje, čtení pro strojvedoucího v podobě časopisu Železničář na bočním pultu (viz foto) nebo seznam poruch diagnostiky na pravé boční stěně stanoviště. Samozřejmostí je pak osazení obsluhy.

Dále můžeme červenou barvou naznačit středky hnacích dvojkolí (vždy po jedné čtvrtině) jako je na snímku níže. Ve spojení s pískovacíma hadicema to dá pojezdu maximální "šmrnc".

Z úprav, které jsem na modelu provedl dám na závěr ještě jeden typ týkající se tabulek. Původní tovární tabulky jsou poměrně nevzhledné a jistě né jen na můj vkus příliš úzké. Jejich výměna je však překvapivě jednoduchá a rychlá. Stačí si jen připravit skalpel s ostrou špičkou, původní tabulku jím jednoduše podebrat a mírně zabrat směrem ven. Tabulka je na modelu totiž přilepena pouze slabím lepidlem, které je na bázi něčeho jako je oboustranně lepící páska, takže lze velice snadno odstranit. Její místo pak zaujme nová leptaná tabulka, např. od pana Banka.

 

Digitalizace a ozvučení modelu:

V předcházejícím článku jsem se zmínil o problémech, jež ozvučení modelu provází. Dnes již není nutno to opakovat a přistoupíme k samotnému řešení. V případě lokomotiv řady 150/151 to však bude ještě o něco těžší než u řady 350 ZSSK, protože lokomotivy nemají mezi podvozky trakční transformátor.

V modelu této lokomotivy není příliš mnoho prostoru kam by se dalo něco dát. V mém případě jsem do lokomotivy chtěl osadit dva reproduktory ZIMO spojené paralelně a vložené do prostoru nad každým podvozkem, kde je takové „skryté místo“ (viz foto) + osadit power pack o dostatečné kapacitě. 

 

Toto řešení se povedlo zrealizovat a reproduktory do prostorů krásně zapadly. Avšak při zkouškách toto řešení z hlediska kvality zvuku vlivem rezonování obou reproduktorů se jevilo jako nevhodné. Přestože byly oba reproduktory přilepeny kvalitní pěnovou oboustranně lepící páskou na oba konce DPS, stále se ozývala nežádoucí rezonance. Zřejmě to je způsobeno tím, že DPS je poměrně pružná a vlivem reprodukce zvuku (vlnění vzduchu) se zkrátka sama nepatrně rozechvěje.

Řešení jsem tedy nakonec zavrhnul. Uvedl jsem jej zde proto, aby si případně další „podnikavci“ jako jsem já na toto dali pozor :)

Následovalo další „bádání“, jak tedy model ozvučit nyní. Frézovat část rámu a osadit doporučený typ reproduktoru se mi však moc nechtělo, a tak jsem se rozhodnul pro variantu jako v řadě 350. Po odstranění „síta“ mezi podvozky, jež reproduktor v lokomotivě drží proti vypadnutí, je možné reproduktor vsadit ještě hlouběji do rámu lokomotivy. „Síto“ již po vsazení  „kostečky“sice nepůjde zacvaknout zpět, ale ničemu to nevadí a reproduktor průhledu pod rámem také nijak nebrání. I z hlediska kvality zvuku je také vše jak má být, takže toto je ideální řešení (viz foto níže)

Na začátku článku o digitalizaci jsem se zmínil o použití tzv. power packu. Power pack je zpravidla elektrolytický kondenzátor o dostatečné kapacitě, který slouží jako záložní zdroj elektrické energie v případě krátkodobého výpadku napájení z kolejí. Z dřívějších zkušeností z provozu se osvědčila kapacita 2000 uF, která lokomotivu udrží pod napětím ještě cca 1,5 s. Podíváme-li se do manuálu ZIMO zjistíme, kam přesně power pack připojit.

V manuálu je to trochu méně přehledné, a tak jsem vyfotil přímo dekodér a popsal. V manuálu se také uvádí, že má být použit kondenzátor na 35V. To je však v případě velikosti HO a napájecího napětí z centrály v rozsahu od 15 do 20 V zbytečné. Říkám to proto, protože u elektrolytických kondenzátorů s rostoucím max. provozním napětím klesá jejich kapacita a zvyšují se rozměry. My v případě lokomotivy 151/350 se musíme vlézt do rozměrů Φ11-13 x 17-20 mm. Já použil dva paralelně spojené kondenzátory o kapacitě 1000uF/25V a umístil je do míst, kde jsem původně plánoval osadit reproduktory ZIMO.

Pozor! Pokud se do tohoto budete pouštět, je nutno dbát na správnou polaritu kondenzátoru. V opačném případ by mohlo dojít ke zničení dekodéru! K dekodéru bude nutno na vyznačené plošky připájet i dva přívodní vodiče od kondenzátoru. Pro tento účel používejte pouze mikropájku! Pistolovou trafopájku NE! Ta vlivem elektrostatického náboje může zničit elektrostaticky citlivé součástky, které jsou na dekodéru použity.

Správným vsazením dekodéru do patice na DPS a případném přilepení vodičů digitalizace prakticky končí. Zbývá již jen do dekodéru nahrát příslušný zvukový projekt od pana Jacka a můžeme do provozu :)

Odkaz na obrazovou galerii: zde

Video se zvukem a další fotografie budou zveřejněny později.

Anketa

Líbí se vám tento článek?

Vyhledávání

© 2011 Všechna práva vyhrazena.